Aj Tý
Hardware bezpečně nutno odebrat jest
Hardware bezpečně nutno odebrat jest
Některé věci, jimiž se obklopujeme, mívají funkce, které jsou zhola zbytečné a pro nás neupotřebitelné. Například zapalovače a popelníčky v autěch nekuřáků. V oblasti správy sítí a systémů kolem nich se takových zbytečností najde mnohem víc. Kdo si někdy procházel všechny ty funkce Windows, které běžný uživatel nejen nemá možnost smysluplně využít, ale jejichž použití může být dokonce za určitých okolností i nebezpečné, jistě ví, o čem je řeč. Konkrétně mám nyní na mysli funkci "bezpečně odebrat hardware".
Tuto funkci jsem kdysi, z mladické nerozvážnosti i průzkumnického nadšení (jenž jsem měl v popisu práce) párkrát použil. Myslel jsem si, že to dělám proto, aby byl můj svět bezpečnější. Protože mi ale přišlo zbytečné jezdit myší a zdlouhavě potvrzovat i pro poučeného uživatele dosti nejasná tlačítka (občasné podivné chování utilitky ponechám decentně stranou), nakonec jsem se rozhodl svůj hardware odpojovat nebezpečně. Sice mi ze života vymizela taková ta obřadnost, která nám naznačuje, že připojení a odpojení flešky z USB portu je cosi neobvyklého, co si zaslouží nadstandardní pozornost, zato jsem ale za ta léta ušetřil jistě mnoho kilometrů naježděných zbytečně hlodavcem po stole. K obhajobě mého názoru jistě přispěje i několik veselých příhod, při kterých si někdo z přemíry snahy vyhovět řeči ikonek odpojil SATA disk, pevně přišroubovaný v útrobách desktopu.
Kdo jste akci bezpečného odebírání někdy absolvoval, možná jste se pozastavili nad tím, že se hardware odebírá kliknutím na tlačítko Ukončit (zdá-li se vám to normální, měli byste zauvažovat o změně zaměstnavatele, jste u Microsoftu již moc dlouho). Jsitě to má nějaký hlubší smysl, který mi zůstal utajen, nicméně jistě by se v celosvětovém měřítku ušetřilo několik petahodin pracovního času lidem z IT, kdyby tam dali prostě Odebrat. Kolik zvýdavých dotazů, na co má BFU kliknout, aby mu Bill dovolil vysunout flešku... Nicméně těm, co mě kvůli tomu v šest ráno vzbudili nebo táhli přes dvě patra, jsem vždy doporučil prostě tuto zvrhlou funkci nepoužívat. Každý gramotný člověk je snad schopen poznat, kdy kopírování souborů skončilo a je si vědom, že pokud má otevřený dokument z flešky, asi by jí neměl vyškubávat. A negramotný nemá do USB strkat cokoliv, flešku a externí disky nevyjímaje!
Že tato funkce stále existuje, mi občas připomínala její ikonka vpravo dole vedle hodin. Naučil jsem se jí ale nevnímat podobně jako bubliny s upozorněním, že mám na ploše nějakou nepoužívanou ikonu, kterou je třeba přesunout do adresáře nepoužívané ikony na ploše. Abych pravdu řekl, ani jsem nijak nepředpokládal, že tato funkce přežije nástup Windows 7. Kupodivu však, stejně jako popelníčky v autech, i bezpečné odebírání přežilo i do dnešních dní jako relikvie, která je pro někoho tak důležitá, že pokračuje i v operačním systému, který je některými nazýván jako revoluční.
V mém nebezoečném světě by se nic nezměnilo, kdyby... kdyby se v mé blízkosti neobjevil člověk, který jí vědomně a dokonce s radostí používá. Zarytou pečlivost, s jakou bezpečně odebíral mou flešku z jeho notebooku, mě připomnělo jednu slečnu, která úzkostlivě dbala na bezpečný sex, takže jsem bez náležítě aplikované ochrany téměr nesměl překročit práh jejího bytu. Nakonec proč ne, ať si každý ve své ložnici dělá co se mu líbí. Když ale začne své praktiky propagovat i v kanceláři, může být průšvih na obzoru.
No a protože neštěstí nechodi po horách, ale po uživatelích, stalo se to, k čemu výše uvedený text předehrou byl.
Kolegyni přestalo fungovat VoIP, které jí zprostředkovává krabička, připojená na jednom konci k telefonu a na druhém přes USB k počítači. Po krátkém výslechu bez odporu přiznala, že použila flešku a poté bezpečně odebrala hardware - po hříchu ten špatný. Během uvádění PC do původního stavu jsem se samozřejmě zeptal, zda na tu pitomost přišla sama, nebo jí to někdo poradil. Oba jsme si v tu chvíli uvědomili, že sdílíme časoprostor se šiřitelem evangelia bezpečného vysunování a snažili se to nějak zamluvit. Vše skončilo úsměvy a slibem, že už to víckrát neudělá. Bylo to pár minut veskrze příjemné činnosti, nicméně přivedlo mě to na celý řetězec myšlenek na téma jak si lidé někdy zhola zbytečně, zato však velice systémově a sofistikovaně, komplikují život.
Ze zapalovače v autě se evolucí vyvinul cigareťák, díky kterému je možné dnes nabíjet víc zařízení, než by se fyzicky do auta vešlo. Možná nás do budoucna čeká něco podobného i s tou divnou ikonkou. Třeba někdo objeví skrytý potenciál bezpečného odebírání a v budoucnu budeme vděčni tomu, kdo jej vymyslel. Jestli vás někoho napadne, k čemu by to šlo použít, napište mi. A nebo Steve Balmerovi :-)
| ← Apple Microsovatí, aneb co mi provedl multitasking | HappyHair - virtuální kadeřník pro vaší hlavu → |
|---|








