Extravert.cz

Hurá, prej zase další rok v čudeli. Zase ty ohňostroje, šampáňa, mobily plné esemesek od finančních poradců které jsem (díky Bohu) dva roky neviděl. A předsevzetí. A pověry. A co s nimi? Kdybych měl totiž věřit moudrým lidovým rčením, asi bych se letos neuživil.

Lidé si na přelomu roku dávají takzvaná předsevzetí. S vysokou mírou intoxikace slibují sobě a svému okolí, že budou konečně dělat všechno to, naco celý rok kašlali a naopak nebudou provádět nic z toho, co jim je tak příjemné, nebo na co prostě mají vypěstovanou chemickou závislost. Tato činnost má za následek mírný pokles sledovanosti některých televizních stanic a prodeje tabákových výrobků v prvních týdnech nového roku. Opačný jev lze pro změnu pozorovat v různých fit centrech, posilovnách a wellnes zařízeních, která se se začátkem roku zaplní tzv. přecevzeťáři. Ti si nakoupí permice, své ochablé a tučné tělo navlečou do velice neslušivého cvičebního úboru a poté, co si při prvním sezení uženou svalovou horečku a ústřel plotýnek, se podobným zařízením úspěšně celý zbytek roku vyhýbají širokým obloukem.

Kromě předsevzetí ale existují i mnohem nebezpečnější zvyky a obyčeje, které mohou i poměrně otrlého jedince znejistět, pokud na ně přistoupí. Napříkad krájení jablíček nebo pouštění lodiček po vodě. Komu se loďka potopí, umře. Hm, fajn, že jí torpédoval maketou Skywalkerovy stíhačky váš syn, není polehčující okolnost. Onehdá někdo vymyslel, že když hodíme na konkrétní strom prskavku a ona zůstane viset ve větvích prskaje, budeme mít příští rok štěstí. Bác. Prskavka se válí ve sněhu. Tak to abych se připojistil a zrušil služební cesty do zemí, kam se létá.

Podobný nesmysl, který praví, že jak na Nový rok, tak po celý rok - nevím jak vy, ale mě je prvního většinou zle, bolí mě hlava a můj zažívací trakt se mi snaží hlasitě vyjmenovávat vše, co jsem předešlé noci sežral.  A co teprve věci pracovní. Letošní rok jsem začal kávovou návštěvou u kamaráda, který to už doma s tím vším vánočním bincem nemohl vydržet a raději odjel do práce. Pili jsme kávu a on se mi maně svěřil s tím, co právě řeší na konkrétním počítači. S větou "Máte štěstí, že jdu právě kolem", jsem nonšalantně z kapsičky na hodinky u mých Lewisek vytáhl flešku, na které mám vše důležité, bez čeho se normální člověk na cestách neobejde. Zasunul jsm jí do slotu na čelním panelu s tím, že předvedu brilantní a eleganě briskní řešení. Objevila se bublinka, že bylo rozpoznáno zařízení, ozvalo se známé bim-bam a - nic. "Zkus jí dát zezadu, možná ten přední port nefunguje", radil mi od kávy kamarád. Už když jsem flešku vytrhával z portu, zdála se mi nějak divně horká. Poté, co se rozvinul nezaměnitelný pach spálené elektroniky, bylo nám jasné že již nemá v pravdě smysl jí nadále kamkoliv strkat, tím méně pak zezadu. Musím říci, že tenhle kus se mnou přestál živelnou katastrofu, byl mnohokrát použit jako kostička do stavebnice Lego a několikrát nenávratně ztracen a znovu nalezen. Lidé kolem mě si stěžovali, jak jim USB paměti hoří plamenem, ba i explodují a já po léta nic! Až dnes.

První den, kdy jsem se v roce 2009 vyvalil z domu, první cizí počítač, na který jsem šáhl (domácí se samozřemě nepočítá) a hned mi shoří něco, co nosím v kapse léta. Kdybych měl brát vážně pověry a rčení, co by mě tak asi čekalo? Po otevření serverovny se na mě nejspíš vyvalí rack, který už 15 let mírumilovně visí na skobách zvících dětské ruky. Pevné disky přestanou být pevnými a s razancí 10000RPM opustí ložiska, jako nůž máslem proletí šasím serveru a se svistem se zaseknou do zdi centimetr od mého pravého ucha (v tom lepším případě). Přitom samozřejmě vznikne požár, který zničí externí disky, na které jsem zrovna chtěl provést zálohu. Před tím, než shoří router, ještě stačí selhat firewall a zbylé fungující počítače se okamžitě nakazí zrádným nevyléčitelným virem. Kopírka zežvejká originál nějakého velice důležitého osvědčení, bez kterého firma nemůže fungovat a ředitelovo mobil se nechtěně připojí na internet a natočí na účtu několik desítek tisíc, než si toho někdo všimne.  A to všechno kvůli jedné pitomé flešce, která se rozhodne odejít do křemíkového nebe zrovna v tak nešťastný den!

Ještě štěstí, že nejsem  pověrčivý, jinak bych si musel hledat novou práci někde ve stavebnictví nebo u firmy na kultivaci zahrad a parků (u hrábí samozřejmě). Na rozbitá zrcadla, černé kočky přes cestu a podobné pitominky prostě naštěstí nevěřím. V dnešním světě jsou totiž důležité jiné věci, než čtyřlístky nalezené ve škarpě. Koukám na statistiku jednoho mého projektu. 1.1.2009 měl návštěvnost 2009 unikátních hostů. To přeci nemůže být náhoda! Asi mě chce nějaký superadmn naznačit, že mě přecijen čeká dobý rok.

Takže, víte co.