Extravert.cz

Globální oteplování, nebo přesněji řečeno globální změna klimatu je jev, jehož vznik a popularizace je často kladen za vinu vědcům, zlovolně vysávajícím státní a univerzitní rozpočty. Novodobé náboženství, jak by řekl náš pan prezident, vzniklo jako téma, na které slyší vlády a sponzoři, takže otevírají kohouty penězovodů se zoufalým vzkazem "zjistěte co bude a co se s tím dá dělat". Pravý viník této hysterie je však zcela jinde. Ano, hádáte správně, jsou to filmaři.

 Když bratři Lumierové sestrojili zařízení, kterým chtěli šmírovat sousedovic dospívající dceru ve sprše, netušili, co nastartovali. Kolem celuloidových pásů vyrostl obrovský průmysl, který živí miliony lidí a devastuje mozky miliardám. A jako u každé správné drogy, je třeba neustále zvyšovat dávky, tedy přicházet s novými technologiemi, prostorovějším zvukem i obrazem, nahatějšími a krásnějšími herci a - ehm, příběhy.

Zkuste se podívat do historie kinematografie a televizní tvorby. Vytvoříte si nejen časovou osu vývoje technologií, změnu lidského myšlení v oblasti vztahu k menšinám, specifickým zemím a regionům a ženské emancipaci (porovnejte si třeba Angeliku a Xenu). A na těchto kulisách se odehrávají příběhy, jejichž témata se čas od času vracejí, nicméně dříve či později se vyždímají jako citrón.

Velké příběhy již byly zfilmovány, takže jde dělat pouze čas od času remake s mladšími a vysportovanějšími herci. K Titanicu těžko někdo natočí dvojku, takže tohle téma je možné zfilmovat tak jednou za čtvrt století. Každou dekádu se natočí první nebo druhá světová. Něco o Perl Harboru, invazi do Normandie, odvážnější producent zfilmuje nějaký ten útěk ze zajateckého tábora, kde polovina vězňů hraje fotbal a nacvičuje divadlo do bezvědomí a druhá půlka kope tunel.

Invaze mimozemšťanů už nikoho ze židle nezvedne a těžko se chytají i parodie, protože je málokdo rozezná od jejich předloh. Tsunami, výbuch sopky, zemětřesení - hm, to už tu bylo tolikrát a při záběru, kdy hořící mrakodrap na Manhattanu padá na ulici plnou ječících lidí a žlutých taxiků diváci znuděně zívají a šahají do kýblu s popcornem.

Gozzila? Nuda. Unesené letadlo! Proboha, už zase? Ruská ponorka ztracená v Severním moři? Cha cha, ty zrezivělé krámy se jim potápí samy. Špiónské hry? Pošlete tam Toma Cruise, on to vyřídí. Smrtící virus, který se na mapě rozšíří v podobě rudé záplavy z Oklahoma City za 48 hodin do celého světa? Ale jděte, vdyť stačí koupit za pár mega vakcínu a tu uložit do skladů a za dva roky zase vyhodit. To už všechno známe.

A co takhle nějaký pád meteoritu? Mám pocit, že již několik let se nic na tohle téma nenatočilo mimo jiné proto, protože prostě na Zemi spadlo už úplně všechno z pásu asteroidů a už není, s čím bychom se mohli srazit.

Naštěstí si před pár lety někdo z Hollywoodu přečetl na záchodě noviny, nebo se probudil u poledních zpráv v televizi (pravděpodobně si v rauši lehl na ovladač, který přepl z pornokanálu na Foxnews) a zjistil, že nějaký věděc řekl neznámý výraz. Zavolal asistentce, jestli už někdo natočil něco o globálním oteplování a po víkendu se začalo konat.

Svět prostě potřebuje velké příběhy a něco, čeho by se lidé báli. Velké příběhy sice došly, ale něčeho se bojíme pořád. To je naše přirozenost. Aby se ale ten strach trochu přiživil, najala studia pár herců, natočlo se několik dokumentárních filmů "pro a proti" a vytvořily se zprávy o tom, že se v nějakém japonském městě podepsal nějaký protokol. Zoufalé televize pak rády převezmou záběry z fingovaných konferencí o globálních změnách klimatu, aby měly co vysílat - a všem je jedno, že delegáti mají vždycky stejné kravaty, ať sedí v Kuala Lumpur, Riu nebo Sydney (klíčované pozadí). Stačilo pár let a jsme připraveni konzumovat filmy o tom, že všichni zmrzneme, zmizí Golfský proud a tak.

Pvní takovou sondičkou do problematiky byl velkofilm Den poté. Opuštěný tanker proplouval New Yorkem, zatopeným po desáté poschodí, vrtulníky zamrzaly za letu. Ekologicky laděný film, bijící na poplach se vzkazem: jestli nezačnete třídit odpad a ujedete ještě kilometr svým autem,  bídně zhynete strašlivou smrtí u ohně krmeného knihami - posledním použitelným palivem. Vznikla tak nová kategorie katastrofických filmů, která na rozdíl od všech sopek a meteoritů (za které tak nějak nemůžeme) šahala i do našeho svědomí. A vznikl i archetyp nového příběhu:

Vědec předpovídal změnu klimatu a nikdo mu nevěřil. Pak se to stalo a on musel v příšerném počasí dlouho cestovat, aby se opět setkal se svou rodinou. Všichni na konci slíbí, že se budou k planetě chovat lépe.

Pak někdo natočil hezký film o tom, že v Německu vlivem globálního oteplování začnou vznikat tornáda, která se obzvlášť dobře pozorují z Berlínské televizní věže. A děj je strhující:

Vědec předpovídal změnu klimatu a nikdo mu nevěřil. Pak se to stalo a on musel v příšerném počasí dlouho cestovat, aby se opět setkal se svou rodinou. Všichni na konci slíbí, že se budou k planetě chovat lépe.

Pak jsem taky potkal film o tom, že začaly létat tornáda nad New Yorkem,  nad Arktidou vznikla bouře a šíří se na Bílý dům, nebo tají ledovce Nna Aljašce a přichází Ledová smrt. Příběhy jsou si trochu podobné :

Vědec předpovídal změnu klimatu a nikdo mu nevěřil. Pak se to stalo a on musel v příšerném počasí dlouho cestovat, aby se opět setkal se svou rodinou. Všichni na konci slíbí, že se budou k planetě chovat lépe.

No a včera jsem při houpání naší holčičky utrpěl závěrečnou část filmu Ledová apokalypsa. Musím říct, že to byl film, který v člověku chtě nechtě vyvolává otázky. Například:  když je venku sněhová bouře, letadla nelétají, vlaky nejezdí a auta jsou pod sněhem, jak je možné evakuovat celou Velkou Británii během několika hodin? Kudy? Jak dokáží civilisté přežít v třeskutém mrazu (proklamují až -40°C) bez čepice, bez rukavic, pouze v džínách a svetru? Proč říká padouch hlavnímu hrdinovi pětkrát po sobě "dej mi tu GPS a já tě pak zastřelím"? Kdyby otočil pořadí, sice tím vytvoří alternativní konec filmu, ale ušetří si práci. Jasně, kdyby klišé fackovalo, tak je celý štáb samá modřina. Ale ten příběh - fakt síla!

Vědec předpovídal změnu klimatu a nikdo mu nevěřil. Pak se to stalo a on musel v příšerném počasí dlouho cestovat, aby se opět setkal se svou rodinou. Všichni na konci slíbí, že se budou k planetě chovat lépe.

Prosím prosím, natočte raději Titanic II.