Extravert.cz

Poté, co zkrachovalo několik hypotečních bank v Americe, protože moc půjčovali černochům, začala se šířit ekonomická krize jako lavina. Jako kostky domina padají automobilky, sklárny i nevěstince. K úsporným opatřením byly přinuceny i slavné fotbalové týmy a zřejmě se budou snižovat dokonce i gáže nebohým hráčům, mnohdy i o milióny Euro! Přitom fotbalisté za to přeci nemohou, že? Těsně před Vánoci definitivně zasáhla krize i naší krásnou zemi. V hypermarketech je vidět, že je to opravdu zlé.

V neděli dopoledne jsem byl nucen zajet do nám příslušného hypáče, který nám tak krásně každý večer září přes údolí, abych dětem koupil v lékárně  sirupek na kašlíček. Poté co jsem se propletl bramboračkou lidí, aut a nákupních košíků, zaparkoval jsem až kdesi vzadu u zábradlí, v místech, kam bych určitě za tmy nešel a odkud byla budova obchoďáku podivně maličká. Prodíral jsem se davem a marně přemýšlel o souvislosti ekonomické krize a nákupáku praskajícího ve švech (ve všech!). Starost o zdraví dětí mi ale nedovolila se věnovat hlubšímu průzkumu, takže jsem zakoupil kýženou meducínu a vydal se na pochoďák zpět k autu.

Televize, internet i tiskoviny byly opět plné nešťastníků, které zasáhla v lepším případě úsporná opatření, v horším přímo krach. Stále mi vrtala hlavou souvislost mezi tím, co jsem viděl a co tvrdí média. Byl jsem na pochybách, zda nám opět někdo nevytváří virtuální realitu. Co když žádná krize ve skutečnosti není? Co když fotbalisté jen straší, že místo třiceti mega budou brát jen šestadvacet, aby byli zajímavý?

Dnes jsem se rozhodl zakoupit stromek. Chtěl jsem koupit jedli a dle špiónů měli mít pěkné právě kdesi v Tescu. Vzpomněl jsem si na nejapný fórek o tom, jak Češi poslalii jako dar Polákům vánoční smrk a ti odpověděli, že by raději jedli; a vyrazil pořídit strom. Využil jsem jedné z mála výhod "volné nohy" a odbočil k obchoďáku ve všednodenních  deset dopoledne. Čekal jsem reklamní letáky poletující po opuštěných parkovištích v marné snaze upozornit na zlevněné palčáky. Čekal jsem prodavačky stojící v prázdných chodbách, marně vyhlížející někoho, komu by vnutily aspoň jedny podkolenky. Čekal jsem zmar a zoufalství v očích manažerů. Místo toho jsem se pomalu sunul přecpaným parkovištěm, míjel Qé sedmičky zaparkované na zebrách a místech pro invalidy i polorozpadlé Favority, které vypadaly, že cesta sem byla jejich poslední. Skončil jsem ... daleko, předaleko, kdesi u zábradlí v rohu, vedle orezlého kontejneru a číchsi exkrementů.

 Když jsem se tlačil na eskalátoru s dalšími nešťastníky a viděl tu záplavu lidí u stolků fastfoodoo, zjevila se mi náhle krutá pravda. Lidé u nás jsou na tom opravdu zle. Ceny plynu i elektřiny trvale rostou a teplárny také umí jen zdražovat. Zoufalcům, nuceným z ekonomických důvodů doma zavírat kohouty topení pak v sychavý předvánoční čas zbývá jediné - jezdit se ohřát do hypermarketu.

Nebo vás snad napadá jiné vysvětlení?