Extravert.cz

Mobilní telefon se stal velice rychle běžnou a neodmyslitelnou součástí života doslova všech vrstev obyvatelstva. NO AHOJ, KAREL. UŽ TAM BYL NA TU ŽUMPU? COŽE? TO JE DEBIL. .. JAK MOHL ZAPOMENOUT HADICI?. Volá se doslova všude, kde to jen jde a míst, kde to není technicky možné, či kde je to přísně zakázáno ubývá. KUA JARDO, TAK AŤ VEZME TRAKTOR A ZAJEDE PRO NÍ K LÁĎOVI! Brzy zmizí další.

Dle vyjádření Evropské komise nejsou technické, potažmo tudíž ani legislativní překážky, které by bránily tomu, aby si člověk za letu nad mraky zavolal či poslat SMS. V podstatě velice užitečná věc. Už nyní některé letecké společnosti umožňují za určitých podmínek svým zákazníkům GSM zařízení používat. DEJ MI TOHO BROUČKA... HALÓ NO AHOJ, PEPÍČKU, TAĎI ŤAŤÍNEK, ŠEKNI MI NĚČO, PAPINKAL ŠI KAŠIŠKU? Jde tedy veskrze o krok, který sjednotí pravidla a pomůže těm, kteří hodně cestují a hodiny v letadle rádi využijí k práci. Také brnknout z paluby svému odvozu z letiště, že přistanete v Brně místo v Praze se může celkem šiknout.

Jak už to ale bývá, technický pokrok prostě prudce předbíhá společenský vývoj a normy společenského chování se nestačí překotně utvářet. NO UŽ TO MÁ MARUŠKA ZA SEBOU, PŘED HODINOU ŠLA ZE SÁLU NA POKOJ. ALE ŘEKNU TI, KDYŽ MI BRALI TEN ŽLUČNÍK, TAK JSEM TAKY BYLA PO TÝ NARKÓZE DVA DNY JAK PITOMÁ. A tak lidé, kteří ještě včera nevěděli, jestli se při vstupu do společenské místnosti odkládají vidle, dnes už vlastní Nokii 3210 a neřeší, jestli je vhodné v přecpaném autobusu probírat zažívací problémy svého skotu.

Pokud míjím v supermarketu člověka, který s telefonem na uchu polohlasně diskutuje o tom, které plenky jsou ty správné, pak se spiklenecky pousměju a nemám s tím problém. NO TY VOLE, KDYBYS TO VIDĚL, PROSTĚ JSEM HO VYFAKOVAL A TU ZEĎ HEZKY POSTAVÍ ZNOVA, KDYŽ SI TY SVOJE UKÁČKA NEUHLÍDÁ, JÁ SE S NÍM... Pokud si ale vyberu k obědu s kamarádem restauraci, kde z rádia neječí reklamy na salám za 12,90 v Lídlu, pak také nechci, aby mi nějaký exemplář u vedlejšího stolu popisoval s mobilem u huby své pracovní problémy. HELE A VÍŠ CO, TY PRŮSERÁŘI, PŘIJEĎ SEM, VOE, TADY JE KLID A POHODA, DÁME GÁBLIK A PIVKO, COOO?

Donedávna bylo problematické volání z vlaku. Koleje vedou volnou krajinou, úvozy, tunely. Dnes už ale máme pokryto. ZDAR, NO V PENĎOLÍNU, NÉ, SERU SI TO NA OSTRAVU JIM TO TAM UKAZAT, TĚM KRATKYM ZOBAKUM. Nemůžete si ale, prosím jít na tu sekretářku hulákat na chodbičku?

Nemám nic proti telefonování, naopak. Ale stejně, jako se dá běžný hovor u stolu vést tlumeným hlasem s ohledem na ostatní, nebo můžete hlučet tak, až se na vás ostatní hosté otáčejí, dá se telefonovat polohlasně, nebo řvát. HALÓ, NO HALÓ SLYŠÍŠ MĚ? JO? JÁ TEBE TAKY, TAK JO. COŽÉ?? A bohužel lidí, kteří si stále myslí, že do telefonu je třeba hulákat, protože ten druhý je velice daleko, je stále dost.

A protože díky dnešní láci letecké dopravy se na palubu může dostat doslova každý, trochu se obávám toho, čeho se vysoko nad mraky dočkáme. ČAU, NO KDE ASI. V BOUINGU VOLE. COŽE? NO KAM ASI. NA KANÁRY... TO VÍŠ, BABY, POHODA... POČKEJ, LETUŠE MI NESE AMSTLA, .. JO HELE, TO BYS ČUMĚL, ZROVNA PŘES ULIČKU SEDÍ PĚKNEJ KUS, HELE VOLE DOTÝ DU. TA BY MOHLA BEJT V PLAVKÁCH DOBRÁ. Vítejte v budoucnosti.

Poznámka redakce: v článku byly použity útržky skutečných telefonátů maně vyslechnutých (a nepřeslechnutelných) na veřejných místech. Jména osob byla pozměněna, žádný telefonista nebyl naším redaktorem zraněn.