Extravert.cz

V pátek jsem si sbalil do baťůžku mikinu, obul sandály a vyrazil přehřátým městem na vlak. Jel jsem za rodinou na Šumavu, kde již týden probíhala letní Babkova školka. Akce, na které se každé léto na chalupu "U Babků" sjížděly kamarádky a ex spolužačky mé ženy, aby probraly všechny ty věci, které by probírat po telefonu bylo velice drahé. Časem, jaxe začaly rodit děti, dámská jízda se transformovala na čtrnáctidenní dětský tábor. Krom toho, že jsem chtěl vidět po týdnu kluky i Martinu, měla má přítomnost také povzbudit ostatní manžely, aby se odvážili do toho babince přijet alespoň na víkend.

 

Ve Strakonicích jsem přesedl na lokálku a červený motoráček se vydal po klikaté trati směrem na Vimperk. Usadil jsem se k okénku a šáhl po časopisu Českých drah, které se občas válejí po sedačkách A ejhle, shodou náhod v něm byl rozhovor s režisérem Troškou. "Nezastavujeme, máme zpoždění, stavíme až ve Volyni" znělo mi v hlavě, když jsme se blížili k zastávce, kterou proslavila letní komedie o slunci, senu a jahodách. V časopise jsem zároveň četl, že ta veselá průvodčí z filmu měla předobraz ve skutečné průvodčí z této trati. Usmál jsem se zvláštní náhodě a za Hošticemi (ve kterých jsme stavěli) časopis odložil. V ten den to ale nebyl poslední filmotvůrce, se kterým jsem se měl setkat.

Na vimperském nádraží na mě čekala Martina s autem. Přivítala mě se slovy, že pro mě asi nemá nic k jídlu, pokud tedy nechci k obědu jáhlovou kaši s brukví. Protože jsem se rozhodně jáhlovou kaší krmit nehodlal, popojeli jsme do místního hypáče nakoupit něco, co nejí ani děti, ani kojící matky. Nabral jsem něco masíčka, uzenin a věcí, které se dají opékat, smažit a jíst s hořčicí a chlebem. Šinul jsem se ke kase a odhadoval, která ze dvou front bude rychlejší. V tu chvíli mi padlo do oka něco, co jsem prostě nemohl nechat ležet. Sleduji často v obchodech nabídku DVD, které se přikládají k časopisům, nebo rovnou prodávají za desetikorunové ceny, takže mám trochu přehled o tom, co se dá na pultech najít a s čím ještě posečkat, až cena spadne o řád níž. Svěrákovo film Vratné lahve jsem zhruba před týdnem viděl ještě za 399,- a zde byl za polovic.

 Taková nabídka by se mnou asi za normálních okolností nezamávala, ale k DVD za 198 Kč bylo přibaleno ještě dvacet piv! Dvacka velkopopovické jedenáctky zadarmo k DVD, to už stojí za zvážení. Naložil jsem bednu do vozíku, zaplatil a vyjel k autu. "Koupil jsem ti DVD Vratné lahve" oznamoval jsem nadšeně Martině, která měla radost. "A kde ho máš" ptala se zvědavě. S vítězoslavným cinkáním jsem vyndal z vozíku bednu popovického. "A dostal jsem k tomu dvacet piv zdarma! To je dobrej kauf, ne?". Na té bedně to sicepsali trochu jinak, ale uznejte, tohle zní líp.

Jo, a předpokládám, že ty lahve od Velkopopovického kozla jsou vratné.

Malé doplnění - dnes, po týdnu a kousek, jsem se opět ocitl před regálem s Vratnými lahvemi. Nechápu, kdo si je dnes ještě koupí za 199, když k nim nedávaj ty lahváče. :-)

 

← Olympiáda jako McDonalds		Zítra se bude volat všude! →