Extravert.cz

Po těch všech podivnostech kolem olympijské pochodně a celkové náladě kolem říše středu jsem tak nějak usoudil, že letos asi nebudu olympiádu sledovat. Že se prostě na tu jejich šaškárnu vykašlu. Paxem ale přecijen kdesi na hotelovém pokoji naladil sportovní kanál a - pochopil...

Nejlidnatější zemií světa znám pouze prostřednictvím médií, z vyprávění kamarádů, co se zde občas obchodně vyskytují a z nálepek neuvěřitelného množství zboží, na kterých je napsáno Made in China. I takto na dálku je ale zřejmé pár věcí. Teba to, že komunismus v čínském pojetí má dosit daleko od zakyslých ideálů paní Švorcové a podobných duševních zbloudilců, toužících po sociálních jistotách a rovnosti všech. 

Čína se mohutně rozvíjí a některé zážitky Evropana mohou být trochu mrazivé. Snad NewYork z přelomu devatenáctého a dvacátého století by mohl snést srovnání s tím, v jakých podmínkách nám všechny ty hračky vyrábějí. Asijská mentalita je však trochu jiná, jsou po tisíciletí zvyklí na to, že na osudu jednotlivce nezáleží a že pouze tvrdá práce a přírodní selekce dokáže z tun bahna prosít zářivý diamant.

V devatenáctém století měli první čínští přistěhovalci v Americe prádelny či krejčovské dílny, kde pracovali od rána do večera, aby si vydělali neuvěřitelně mizrné peníze. Většinou si dokázali při skromném způsobu života ušetřit na rakev, ve které je nakonec  odvezli lodí zpět do Číny, aby mohli být pohřbeni v rodné hroudě.  Dnes zase rodiče posílají své jediné dítě v útlém věku do jakýchsi výcvikových kempů, kde jsou připravovány na boj na sportovních kolbištích - v Čínské historii nic nového ani neobvyklého. Buďto to vyjde a malý Tin či malá Li jsou sportovně nadané a přivezou od někud medaily a císař (tedy pardon, strana) nás bohatě odmění, nebo to holt naší rodinu zrujnuje. Oni ti západní trenéři přecijen něco stojí a moudrý vůdce nebude přeci cpát státní peníze do někoho, kdo se po letech v kempu projeví jako neperspektivní ňouma...

Na číňanech jsou dosti patrné dvě věci - jednak umí náramně okopírovat prakticky cokoliv, aniž by se zabývali nějakými autorskými právy, zbytečně přísnými hygienickými normami či dokonce dodržováním materiálových norem u důležitých součástek. Tou druhou věcí - snad pro nás lepší, je to, že mají touhu žít tak, jako my na Západě. Neproducírují se s hadrami na hlavách, ani nenabíjejí zbraně, když uzří na fotografii odhalenou ženskou tvář. Naopak, ženský tu nosí minisukně, chodí do solárek a nafukují si kozy silikonem.

Na zelené louce si stavějí kopie evropských měst a z kol přesedají do automobilů čínské provenience, nápadně se podobajícím modelům renomovaných značek. Prostě kopírují a nechávají se "inspirovat". Jejich snem je bydlet v 3+1 v pěkném rádobyevropském městě, jíst 3x denně maso a oblékat se do hadrů s nějakýmtím zvučným nápisem na visačce - jak to vidí ve filmech a čtou v čínské mutaci Esquiru. A že to dělají trochu posvém? Inu, cíl mají daný a jdou si k němu svou vlastní cestou. Nedávno také zjistili, že je dobré mít úspěšné sportovce, protože je to prostě in a čínský lid je pak zase o něco hrdější na svou vlast a stranu, což se hodí.

Celé dění kolem Číny, mohutně akcentované právě olympiádou mi silně připomíná způsob, jakým jsou po celém světě budovány například pobočky McDonald`s - tzv. franchising. Podnikatel dostane manuál, jak má vypadat hamburger, jakou barvu mají mít neónové nápisy a co si má obléci personál. Konkrétní zajištění již ale vychází z místních podmínek. A tak nějak si Čína udělala pod licencí Olympijského výboru vedle těch všech ostatních atributů západního stylu života i svou olympiádu.

Prostě dostali manuál, jakou barvu mají mít ty kruhy, v kterých disciplínách se bude soutěžit, číňani zase nakoupili architekty, nahnali stavební dělníky a začali pěstovat sportovce. Sedm let od okamžiku, kdy jim OH přiklepli, otevřeli brány a svět se divil. Nejen že vše tak nějak fungovalo,  ale sportovci ze země, která má tradici v disciplínách jako ping-pong či Tai-chi družstev, sbírali cenné kovy i v plážovém volejbale a na divoké vodě. 

Nezatíženi Coubertenovskými ideály a přecitlivělostí ochránců lidských a dětských práv, posbírali nejvíc medajlí ze všech. Je to určitě o chlup lepší, než chodit po náměstí evropských měst opásán výbušninou. Nicméně to, že asiati kopírují náš životní styl, je pro nás určitě informace, se kterou bychom měli pracovat, než nás utlučou čepicema. 

Třeba si můžeme konkrétněji představit, co se asi tak stane u čerpací stanice v naší čtvrti, až v pátek odpoledne natankuje čtvrt miliardy číňanů plné nádrže do svých SUV a s rodinou vyrazí na víkend na daču.