Extravert.cz

Denně cestuju autem po městě. Děti do školky, kancelář, nákup. Vesměs stálé trasy, které by už jeden dokázal projet i se zamrzlým předním sklem. Vím, jak dojet z bodu A do bodu B rychle a plynule, téměř bez nutnosti šáhnout na brzdu. Kde dojet od semaforu k semaforu na volnoběh, abych chytil další zelenou, kde si podřadit před kruháčem.

Taky už vím, kde je jaká díra. Od drobných, co jen brnknou o kolo, až po pasti na slony, ke kterým dokonce někomu stálo za to dát značku. Takže tady trochu doleva, tady naopak až ke krajnici, tady hodně ubrat, protože rýha na nájezdu na most je po celé šířce. Některé větší díry jsem si začal i pojmenovávat. Tahle před křižovatkou - to je díra za vrácené poplatky u lékaře. Tahle díra - to je těch 30% úředníků, kteří se v práci nudí a tráví většinu pracovní doby brouzdáním po internetu. A tady pod kopcem, ta co se jí vyhejbám do protisměru - to jsou Pandury. Už začátkem ledna mi pod kolem brnkla nová, malá dírečka. Od té doby se zvětšuje a utěšeně roste. Jestli se jí bude dařit dobře, možná to do léta dotáhne i na značku Pozor hrb. To by mohla být díra za nedaněné benefity pánů odborářů.

Je hloupé se dívat k sousedům a porovnávat, když tam člověk nežije. Ale když jsme se nedávno vraceli od Mnichova po dálnici domů, klimbal jsem na sedadle spolujezdce. Že jsme v Čechách jsem ale poznal neomylně. Tedy, v první chvíli jsem myslel, že žena za volantem usnula a vjela do oraniště, pak jsem si uvědomil, že mě to víítá naše zazáplatovaná D5ka.

Něco v té naší péči o dopravní infrastrukturu asi děláme špatně. Nevím sice přesně co, neb na to nejsem odborník, ale něco vím jistě. Vyšší odvody na sociálku, hokejkovné pro mladé sportovce ani valorizace důchodů nám silnice nespraví.