Modré pondělí s vlaky různých barev

Pondělí, 31 Říjen 2011 00:00 | Napsal uživatel Václav Vojtěch |

Před časem jsem psal, že České Dráhy nepotřebují ombudsmana, ale konkurenci a vydrhnout hajzly. Ta první část bonmotu se potvrdila ve chvíli, kdy vyjely žluté vlaky REGIOJET. O platnosti té druhé části, která se týká nevyhovujícímu stavu toalet, jsem se znovu přesvědčil osobně, protože jsem strávil ve vlaku ČD mezi Mostem a Plzní velkou část neděle.

To s blahodárným účinkem konkurence na kvalitu služeb ČD jsme mohli poznat ještě dlouho před tím, než vůbec první žlutý vagón zneuctil české koleje. Urputný boj pana Jančury, provázený občasným publikováním vizualizací žlutých vlaků v médiích, totiž natolik znervóznil hlavnouny modré armády, že začali něco dělat. První, co ČD kolem roku 2006 udělaly, bylo nasazení dumpingových cen v tendrech, kterých se účastnili i další dopravci. Výsledek byl v podstatě téměř vždy stejný. Tendr se zrušil a zachoval se status quo. Nebo tendr vyhrály ČD, věc se dostala před antimonopolní úřad, ten dal drahám pokutu - a zachoval se status quo.

Několik příhraničních oblastí již obsluhují jiní dopravci, ale k opravdovému průlomu došlo až ve chvíli, kdy mezi Prahou a Ostravou vyrazil první REGIOJET. Vyděšené dráhy začaly rozdávat plastové lahve a opět nesmyslně zlevňovat, žel Bohu jen právě na Ostravské trase, kde Pendolíno jezdí za pětikilo, dotované a prodělává.

Sleduji na webu obsazenost žlutých vlaků a musím uznat, že to asi pan Jančura dělá dobře, protože nejeden vlak je vyprodaný již den, dva před odjezdem. Nyní přibydou na této trati další spoje a my můžeme jen čekat, až se vypíšou další tendry nebo se pan ministr dobře vyspí a dá všanc další kousek hájenství "modrých". Plzeňský kraj včera oznámil, že vypáše tendr na šestinu tratí příští rok (pokud si to zase nerozmyslí, jako v roce 2009) a další kraje budou jistě následovat. Hlavně si už žádný hejtman nedovolí upsat se ČD se slovy, že budou vyvíjet tlak na zvyšování kvality a argumentem, že je třeba stabilizovat dopravní obslužnost. Ledy byly prolomeny, hradby Jericha zbořeny, kostky vrženy, precedens vytvořen. Nazvěte si to jak chcete, ale status quo se už molochu zvanému České Dráhy udržet nepodaří. Snad na tom vyděláme hlavně my, p.t. cestující.

Už jsem se zmiňoval, že jsme si dnes dali na otočku Plzeň - Most - Plzeň, abychom přivezli naše děti, které si přes svátky v Mostě hrály na hodná vnoučátka. Volbou způsobu dopravy jsme jim dopřáli trochu romantiky a sobě pohodlí s knížkou a podřímováním (jen cestou tam samozřejmě). Trať, kterou v roce 2006 nabídly ČD za 17kč/kilometr (coz je méně než čtvrtina běžné ceny) obsluhují poměrně nové motoráčky, které vznikly přestavbou bývalých poštovních vozů někdy v téže době, takže jsou v celku pěkně, pohodlné a fungují. (ty chytrosti nemám ze své hlavy, ale z Wikipedie). Jediný kaz na jinak pohodlném cestování tu ale byl - asi už tušíte, byly to ty nešťastné hajzlíky.

A kupodivu řešení nestojí miliardy. Tyhle soupravy pendlují se čtvrthodinovou pauzou v cílové stanici. Když opustí poslední cestující vlak, vběhne tam ženština v oranžové vestě a s hadrem v ruce, moudře se rozhlédne, řekne něco jako "V poho more, deme dát kouřovou" a zase zmizí. Po několika opakování tohoto procesu pak nastupuje cestující do vlaku, kde se jako obvykle děsí šáhnout na madlo odpadkového koše a má raději celou cestu nohy křížem, jen aby nemusel tam, kde byli snad úplně všichni kromě uklízečky. A to se bavíme o pět let starých soupravách! Za čtvrt hodiny se dá vysmejčit Shinkansen, že se leskne jak Žaludovo hlava, tak proč to nejde u motoráčku o třech vozech?

Právě v těchto disciplínách ztrácejí České Dráhy nejvíc bodů a čím dřív na to příjdou, tím líp.

A aby té alzlboňácké problematiky nebylo málo, nedávno jsme byli na filmu Alois Nebel. Vlaky, neboli dráha je od svého vzniku načichlá zvláštní směsicí stavovské hrdosti, nostalgie, ukázkou pevného řádu (viz rčení přes to nejede vlak), členové cechu a fandové pak trochu podivínským odérem. A právě spoustu z toho najdete v černobílém komixu, oživlém na filmovém plátně. Viděl jsem ho sice už skoro před měsícem, ale denně jezdím kolem billboardu s vyobrazením hlavního hrdiny a furt mě to bere. A tak bych se s váma chtěl podělit o písničku z filmu v podání Václava Neckáře.