Extravert.cz

Nad otázkou, co přinese přidávání biosložky do paliva, jsme se shodli v redakci velice rychle - přinese devastaci celého zažívacího traktu našich miláčků. Při nastolení otázky, jak se zmnění náš život, až do ulic vyrazí  autíčka na baterky, však došlo k obrovské diskusi. Velice rychle jsme zjistili, že na automobilismus je v naší zemi odborník úplně každý, od mimozemšťanů, přes skálopevné rockery až po příslušnice ultrafeministické kliky. Z původně běžného článku se tak stalo spíše kolektivní dílo s širokým spektrem názorů, hledající průnik do naší blízké reality.

Těm z váš kteří občas zavítáte k benzínové pumpě, nebo se alespoň při průjezdu kolmo či busmo podíváte na ceny současných pohonných hmot, jistě neušla jedna drobnost. Ty čísílka, vyjadřující sumu, kterou vléváme do nádrží, stále roste. Pomalu, ale zato jistě. V Mexickém zálivu je zase pod vodou nějaká roura, ze které několik měsíců zbůhdarma vytékala ropa (a čert ví, jestli už to opravdu zavřeli), protože nějaký blb nezavřel kohoutek. Odborníci se v médiích přou, zda se zde vyvrhává do moře ekvivalent tankeru Exxon Valdez jednou za tři dny, nebo jednou týdně, finanční odborníci zase sčítají miliardy, kolik ta legrace bude stát. Ať tak či onak, ti co sbírají ropu alespoň z hladiny nejsou rozhodně akcionáři British Petrolu. A akcionáři rozhodně nebudou ti, kdo zaplatí účet za prasklé potrubí, až ho někdo spočte a podtrhne.

Spočteme-li si ještě průměrný žold vojáka, bránícího s těžařskou věží za zády mír v Iráku a cenu jednoho litru vody, kterou se ve stoosmdesátém patře věže Burdž Chalífa zalévají kytičky, musíme kroutit hlavou, jak je dneska ten benzín vlastně levný. Nicméně pokud si chceme i do budoucna užívat mobility, bude se muset něco změnit. Je tu LPG, lepší CNG, zmíněná biopaliva v čele s ethanolem, lepší verze biopaliv založená na rozumnějším butanolu, různé hybridní pohony a spoustu ujetin jako třeba autobus na setrvačník či péro a sporťák poháněný fotosyntézou. Vedle CNG jsou z výše zmíněného zřejmě nejnadějnější právě elektromobily.

Z hlediska technologického je nasazení čistých aut opravdu otázkou krátké doby, reprezentující přeorientování sítí subdodavatelů automobilek, rozvoj infrastrutury a nějaká drobná legislativa. Zde si myslím jsme již v podstatě připraveni. Jak to ale vypadá po té stránce řekněme zvykové? Budeme s nostalgií vzpomínat na éru oktanů, začouzených ulic velkoměst a umaštěných mechaniků schopných ve své garáži spravit cokoliv?

Od doby hraběte Kolovrata, Václava Vondřicha a dalších průkopníků motorizmu z přelomu devatenáctého a dvacátého století se lecos zmněnilo. Postupem času se cestování stávalo rychlejší, pohodlnější a (i když statistiky hovoří občas děsivě) i bezpečnější. Nové technologie nás postupně oddělují od burácejícího agregátu a s určitým úhlem pohledu může mít nezúčastněný pozorovatel pocit, že jsme postupně na přechod k tichým autům, která řídí skoro sama, systematicky připravováni.

Jak šel čas:

Kdyby byly před sto lety k mání o chlup lepší baterie, mohl v Americe začít sjíždět z pásů továren Henryho Forda jeho slavný model T ve verzi elektromobil. Pak by nešťastný Obamovo výrok o USA coby "vynálezci" automobilu mohl být alespoň částečně akceptovatelný. Historie tomu ale chtěla jinak, takže se vše začalo točit kolem ropy. Ti co měli lepší přístup k jejím derivátům, měli větší šanci na vítězství ve světových válkách. Arabský svět s ropou vyrostl. Spalovací motor se stále vylepšoval, v rámci fyzikálních možností tepelného stroje se zvyšovala účinnost. Postupně šlo řadit i ženskou rukou, dalo se ujet stovky kilometrů bez oprav, dolévání všeho možného a hlídání dvaceti veličin.

Automobil dostal postupně střechu, čelní sklo, stěrače, rádio, bezpečnostní pásy, zpětná zrcátka, převodovku se synchrony, diferenciál.  V šedesátých a sedmdesátých letech si většina automobilistů byla schopna sama vyměnit olej, svíčky, poštelovat palec rozdělovače. Ti zkušenější si pak dokázali vyladit předstih a výfuky, aby to lépe jelo, nebo alespoň víc řvalo. Řidič nemohl být nekňuba a ignorant, musel být tak trochu nasáklý vůní benzínu a mít představu o tom, co se pod kapotou odehrává, když motor zavrní.

Začátkem devadesátých let se pak začala více prosazovat elektronika. Automatická převodovka se v severní Americe stala standardem a v Evropě známkou luxusu. Přišlo ABS, ESP, ASR, rozdělovač s jeho palcem nahradil počítač. Přišly mezinápravové diferenciály, systémy volby režimů jízdy, tuhosti odpružení, asistent pro sjíždění z kopce, pro rozjíždění do kopce, parkovací asistenti, adaptabilní tempomat a tak dále a tak dále. Stále víc věcí odděluje řidiče od srdce automobilu a čím dál tím složitější systémy se snaží odstranit tu největší nevýhodu spalovacích motorů - totiž fakt, že mají vysokou účinnost pouze v poměrně úzkém rozsahu otáček a že k rozjezdu je třeba něco, co převede plynule sílu točícího se agregátu na stojící kola automobilu. Stále méně lidí je pak schopno si ve svých autech něco opravit. Jde vyměnit baterie a stěrače, ti s pevnějšími nervy zvládnou výměnu žárovičky (pokud již nemají xenony). Existují i lidé, kteří si na autě vyrobené v jednadvacátém století dokáží vyměnit brzdové destičky. Tím to ale v podstatě končí. A nebo byste se vydali s golou a kombinačkama pod auto poštelovat haldex?

Když se podíváme na drahé supersporty a luxusní sedany, zjistíme, že se v lepším případě řadí "pádly" pod volantem, jinak řadí automat, vše se volí elektronicky a dokonce si můžete zvolit různé režimy jízdy. Dříve volil režim jízdy řidič podle toho, jak šlapal na plyn a jak řadil. Dnes je odstřižen počítačem od motoru a o tom, čím chce v tu kterou chvíli být, si navolí čudlíky . Někde dokonce elektronika v diferenciálech určuje, zda má být vůz poklidná limuzína vezoucí ředitele na zasedání správní rady, nebo divoká přetáčivá bestie, ve které chcete udělat dojem bouřliváka na svou novou známost. Jinak to ale nevypadá ani u malých rodinných a městských vozítek.

Na stránkách lifestylových časopisů nás navíc neustále pseudoekologové a šetřílci nabádají k úsporné jízdě, takže ukazatel o výkonu motoru vašeho auta je ryze teoretickou hodnotou, kterou si naprostá většina řidičů stejně nikdy nevychutná, protože škrtí otáčky pod dva tisíce, aby jim to žralo o dvě deci na sto míň.

Plynulý rozjezd z nuly bez "přískoků" i pro nezkušeného řidiče, velice tichý chod, vysoká dynamika jízdy, pružný motor snášející i horší zacházení, téměř žádné výpary z benzínu, nic neopravovat, vše je bezúdržbové a co je občas potřeba udělat, udělá servis, žádné amatérské štelování a hlavně - ekonomický provoz.   Tak začínají dnes vypadat všechna auta. Když tuto představu dovedeme k dokonalosti,  máme tu elektromobil.

Jak ale bude vypadat pohled toho, kdo z velké části rozhoduje o tom, zda nástup elektromobilů bude úspěšný? Co řekne obyčejný řidič v autosalónu, kde vedle sebe budou stát dva vozy stejné užitné hodnoty, srovnatelné ceny, ale se zcela rozdílným principem trakce?