Extravert.cz

Začátkem srpna jsme se po dlouhém těšení vydali na delší multicache, která sice leží od našeho domečku doslova přes kopec, ale svou výjimečností vybízí k uspořádání větší akce. Sešli jsme se tedy s lenochodem u nás doma a v celkové síle dvou geovozidel, dvou dospěláků a čtyř dětí vyrazili.

 

Takže Lesnickou stezkou:

Okolí Bukovce a zvláště pak stezky, zařezávající se do prudkých srázů nad Berounkou, snad zná každý, kdo žije na Plzeňsku a někdy osedlal horské kolo. Kdo neoznačkoval svým čelem nějaký ten strom v okolí, nebo nehobloval svým sedacím svalem stráň po nezvládnuté zatáčce, jako kdyby nikdy nejezdil. Okolí má ale kupodivu kouzlo i v ten vzácný případ, kdy šlapete pěšky a kocháte se hustými porosty kopřiv, ve kterých před několika staletími možná cosi stávalo.

Odlovením této kešky hlavně naplňujete smysl naučné stezky, protože k získání finálních souřadnic je třeba projít a hlavně přečíst všechny ty tabule, které si kdosi dal práci napsat a které běžně cyklista  míjí rychlostí prchajícího zajíce. Spolu s potěrem jsme tedy ťapali do kopce i z kopce a četli o historii kraje, kterým se léta proháníme.

Je až obdivuhodné, čeho si člověk začne všímat, když projde stejným lesem, ale pomaleji a hlavně trochu jinudy. Navštívili jsme vyhlídky na místech bývalých tvrzí, s dětmi obdivovali brouky.  Při procházením pod viaduktem jsme zkoumali, jak k jednokolejné trati přistavěli druhou kolej a jak se od sebe obě poloviny viaduktů liší. Následovalo obdivování nové dřevěné lávky, která má na svém boku "matku jako kráva".

Na Kozí boudě (kde je mimochodem také jedna keš s krásným výhledem) jsme zase objevili dřevěný kříž a pod ním hrobeček. Vzhledem k tomu, že na křízi bylo jasně napsáno Lara, mohli jsme začít stavět teorie o tom, zda na onom místě odpočívá čísi domácí mazlíček, nebo zda našla svůj osud známá prsatá archeoložka. {phocagallery view=category|categoryid=1|imageid=5|detail=5|displaydownload=0|displaybuttons=0}Než jsme se ale stačili dobrat k nějakému závěru, došli jsme k čerstvě padlému stromu.  Mohutný listnáč zjevně skolil úder blesku při některé z nedávných bouřek. Rozštípnutý kmen byl ohořelý a ještě smrděl spáleninou. Dutina stromu navíc ukrývala zbytky včelího hnízda. Plástve ležely i na zemi, mrtvolky jsme ale nenašly, takže se buď včeličky stačily evakuovat, nebo mělo místní ptactvo grilovačku.

{phocagallery view=category|categoryid=1|imageid=6|detail=5|displaydownload=0|displaybuttons=0}

Od kozí boudy k místu, kde stávala výletní restaurace, vedla pěšinka úžlabinou, v jejímž nejužším místě se překonává potůček. Místo jako z pohádky. Vlhkost od nedávného deště ještě umocňovala atmosféru. Na dalším zastavení, kde místo kdysi oblíbené hospůdky stojí jen altánek, jsme vyrušíli několik místních obyvatel. Tím prvním byl mlok. Nádherný exemplář, který měl své bydleníčko ve ztrouchnivělém stromu, příliš nespolupracoval a snažil se před naší pozorností skrýt v polorozpadlém kmeni. {phocagallery view=category|categoryid=1|imageid=8|detail=5|displaydownload=0|displaybuttons=0}Zkusili jsme ho vyfotit a dále  ho už nerušili. Druhý exemplář již nebyl výstavním představitelem svého druhu. Nicméně onen lesní muž či bezdomovec, přebývající v altánku, slespoň slušně a bez přízvuku odpověděl na pozdrav, takže jsme mu také dopřáli soukromí. Fotku jsem v tomto případě nedělal.

{phocagallery view=category|categoryid=1|imageid=7|detail=5|displaydownload=0|displaybuttons=0}

Na konečném zastavení na místě, kterému již léta říkám U-rampa (podle tvaru cesty, překonávající suché koryto), jsme rozdali poslední potravinové příděly a začaly počítat souřadnice. Mohu-li doporučit těm, kdo se na tuto keš teprve chystáte, vyplatí se dobré mapové podklady a vzhledem ke špatnému signálu některých operátorů i off-line mapy. Rozhodně se ale zamyslete nad poznámkou, že není žádoucí přelézat koleje a že finálka je nad tratí. Tato poznámka je zde jistě hlavně kvůli tupounům, kteří bez pudu sebezáchovy a slepě pochodují za kompasem a hypnotizují displej ukazující počet metrů do cíle, aniž by se namáhali juknout do mapy a najít pohodlnější cestu.

Samotné finále bylo pěkné, s několika bonusy, o kterých se nechci zbytečně šířit, abych zbytečně nenapovídal. Kažopádně máte-li volné odpoledne, vezměte svačinu, děti a vyražte lesnickou stezkou.

← Křížový výhled dobyt!		Geocaching - závislost vytvořena! →