Extravert.cz

Jsou věci, kterými si prostě dříve nebo později projde každý. A zatím co první experimenty s lehkými drogami či se sousedovic děvčaty je vhodné posunout alespoň do druhé poloviny puberty, s některými věcmi není radno váhat. Zvláště u některých, tak zvaných dětských nemocí platí čím dřív, tím líp a rodiče jejich příchod nejen vítají,ale mnohdy i podněcují.

Také naši hoši nelenili a pěkně se nakazili od holčičky, se kterou přes víkend na chalupě sdíleli lízátka plyšáky,notebook a další věci, přes které se tak báječně přenáší nakažlivé choroby. Když se děvče nečekaně třetí den pobytu osypalo, usoudili jsme, že situace je ložená, stornovali jsme plánované akce, předzásobili se pudrem a pohádkami na DVD a jali se čekat na den D. Kvůli bezpečnosti okolí jsme vše rozhlásili, abychom nepřivedli do nebezpečné situace nějaké ty ťehulky, případně dětičky, které zrovna neplánovaly osypání. Trošku nás sice zklamalo,že o naše neštovice neměl nikdo zájem a nepřišel se nakazit, zhusta však proto, že všichni v okolí si tím již prošli. Nicméně jsme prožili velikonoce a následný týden pudrováním pupínků a sledováním pohádek.

Obrovská výhoda neštovic je v tom, že pokud si je odbudete, už vám dají jednou provždy pokoj. Tělo si samo moudře vytvoří protilátky, díky kterým se stáváte vůči otravným pupínkům imunní. Poté, co se kluci začali koupat v genciánové lázni a pomaličku jim mizeli jizvičky, jsem proto, vzdor chabé paměti, která nebyla schopna vydat informaci, zda jsem již neštovice měl, usoudil, že i můj imunitní systém už má nahranou informaci o tom, jaxe neštovicím bránit.

Bacili jsou ale zvířátka zákeřná (to ví ostatně velmi dobře i Mach a Šebestová) . takže jsem prostě čtrnáct dní poté, co se u nás slavnostně vyklubaly pupínky, pocítil jakousi jarní únavu, a – ejhle v pátek večer se mi po těle začaly rojit pupínky, které tam měly být už před více než třiceti lety.

Zjevně jsem tedy prošel džunglí školek, škol, návštěv u rodin s dětmi i čekáren pediatrů (jako dítě i rodič) aniž by mé tělo poznalo, co to neštovice jsou – ale musím říct, žádná výhra.. Vyhrabali jsme tedy ze šuplíku zbytek tekutého pudru, (v duchu jsem si gratuloval, že jsme ho ještě nestačili věnovat potřebným), a začalo mazání pupínků. Kolega, který se společně se svým synem opupínkoval před půl rokem mě stačil přes Skype povzbudit, že si prožiju peklo a že on na nanášení tekutého pudru používal malířskou štětku. Tento velkorysý postup však nebylo možné dost dobře použít v mém případě, kvůli silnému nepoměru zásob medikamentu a plochy povrchu mé tělesné schránky, která silně převyšuje plochu kůže běžného normodítěte. Pro začátek jsme tedy použili metodu bodovou.

Musím říci, že ťupkání na pupínky je věc dosti ponižující. Stál jsem poslušně uprostřed místnosti a žena jásavě komentovala každý nový úlovek.

Abych neotíral pudr do lůžkovin, byl jsem po otečkování navlečen do bílých jégrovek a bílého trička s dlouhým rukávem. Ale i nezakryté části mého těla byly pokryty bílými skvrnami. Vlasy mi kvůli aplikaci pudru musela žena stáhnout do jakéhosi podivného asymetrického culíku, ve kterém jsem vypadal jako samuraj, který to přehnal se saké. Vzhledem k výše uvedenému mě ani příliš nevadilo, že nebudu moci minimálně týden z domu. Upřímně: nerad bych takto vymóděn otevřel třeba jen pošťačce.

Ty pupínky svědí jako čert, o sobotní noci jsem učinil celkově třikrát neúspěšný pokus o to jít spát. Ležet a nemyslet na ten ukrutně neodbytný pocit zároveň myslet na to, že se nesmíte podrbat, a u toho všeho ještě spát – to je prostě moc věcí najednou. Nakonec jsem zbytek noci věnoval (jsa již obdařen čerstvými zásobami) přebarvováním posledních narůžovělých míst mé pokožky na bílo. V hlavě mi běžela myšlenka na letce a kosmonauty, navlečené po dlouhé hodiny do skafandrů, ve kterých si nemohou ulevit od svědění, ani když se nikdo nekouká.

Klávesy a touchpad se mi začínají zanášet bílou hmotou, která už dávno není jen na mé pokožce. Svět se mi zúžil na tubu s pudrem, zoufalou snahu myslet na něco jiného než svědění a těšení se. Těšení se, až si na znamení vítězství nad pupínky dám pěknou koupel v genciánu.

Sečteno, podtrženo: mít neštovice v dospělosti je pěkná blbost. Horší průběh, větší spotřeba pudru, riziko, že vás v nelichotivém stavu přes okno vyfotí politická opozice…

Jejda, že by mi vyskočil další pupínek? U Tutatise, kde mám ten pudr?